Zpět
na úvodní stránku
Zásady pro
volbu statických modelů
podchycování porušených
hurdiskových stropů
Ing. Jaromír Vrba,
CSc.
22. VIII. 2002
V odborných časopisech (Stavitel, Stavební listy, Materiály
pro stavbu a v dalších) byly uveřejněny příklady podchycování narušených
stropů. Byly popsány principy, konstrukční detaily, ale nebyly popsány zásady
uvažovaného statického působení. I mezi odborníky vznikla nedorozumění —
někteří automaticky dimenzují podpůrné rošty na všechno původní zatížení
stropní konstrukce, jiní uvažují pouze část zatížení
z oddělené části původního celistvého stropu, ale zřetelně to
v řešeních není uvedeno. Aby se předešlo takovým nedorozuměním, uvádíme
zde některé zásady, které mohou být pomůckou jednak odborníkům – statikům,
jednak i vlastníkům nemovitostí se zabudovanými hurdiskovými stropy.
Před rozhodnutím o podchycování narušeného stropu je nutné provést
průzkum příslušné stropní konstrukce (viz Postup
šetření při poruše hurdiskového stropu – Metodika), který provede buď
profesionální organizace příslušně vybavená, nebo odborník jednotlivec –
nejlépe statik. Průzkum musí dát spolehlivou informaci o skladbě vrstev ve stropní
konstrukci; zejména je nutné přesně zjistit, jaká tloušťka betonové vrstvy nad
horním lícem hurdisek je, pokud je ovšem beton v s
ouvrství zabudován. Je také třeba alespoň odhadnout jeho
pevnostní třídu a zjistit stupeň vyztužení, je-li to možné. Po získaných
poznatcích z průzkumu může statik vyhodnotit, zda je porušení konstrukce
natolik závažné, aby bylo třeba navrhnout pod spodní líc stropu nový rošt, který zabezpečí v plné míře
přenos všeho zatížení stropní konstrukce do ocelových nosníků I, nebo zda lze
využít betonovou vrstvu nad horním povrchem hurdisek k přenosu části
zatížení nad hurdiskami do ocelových nosníků. V druhém případě lze spodní rošt dimenzovat subtilnější, a to pouze na
zatížení od hurdisek, případně také omítky nebo jiných podhledových materiálů.
Míra zatížení přenášeného spodním posilujícím roštem rozhoduje o jeho
subtilnosti. Samozřejmě je však nutné provést statický přepočet stropu a
zdokumentovat jeho spolehlivost po zesílení. Doporučujeme:
- Pokud je nabetonovaná vrstva tenčí než 50 mm a je provedena z betonu
horšího než C12/15 podle ČSN EN 206-1, nedoporučujeme ji uvažovat ve výpočtu
s modelem skryté klenby nebo s modelem tlačeného prutu, který
v případě nevyztužení nemusí vyhovět na vzpěr.
- Při tloušťce betonové vrstvy 50 mm nebo více provedené alespoň z betonu
C12/15 podle ČSN EN 206-1, lze obvykle výpočtem prokázat dostatečnou únosnost
skryté klenby. Pokud se uváží model, v němž nový spodní rošt přebere funkci
prutů namáhaných tahem a betonová vrstva funkci prutů tlačených, obvykle betonové
tlačené pruty rovněž vyhoví.
- Před rozhodnutím o spolupůsobení tlačené betonové vrstvy a nově
navrženého spodního roštu s tahovými prvky je třeba se přesvědčit o jakosti
uložení patek (to vyplývá i z Postupu
šetření při poruše hurdiskového stropu – Metodika), jsou-li zabudovány a
betonová vrstva je pod úrovni horního pásu nosníku I. Zatížení se totiž do
spodní příruby ocel
ového nosníku musí přenést
přes tyto patky.
V některých případech bývá betonová vrstva nad horní přírubou
ocelového nosníku v rámci konstrukce tradiční "tlusté" podlahy. Pak
lze uvažovat přenos zatížení nad touto úrovní přímo do horní příruby nosníku,
je-li beton využíván. Je ale nezbytné zřetelně vlastníka objektu o využití tohoto
betonu informovat, aby bylo zamezeno jeho možnému vybourání při nějaké budoucí
rekonstrukci podlah. Vlastník musí vědět, že tato část podlahy má nosnou funkci.
Při realizaci posilujícího roštu se při jeho upevňování (obvykle ke
spodním přírubám nosníků I) musí brát v úvahu okolnost, že
v nosnících je napjatost vyvozená jejich ohybem. Je tedy nutné např. při přivařování nosných trnů nebo
kotvení samořezných šroubů apod. nosníky provizorně podepřít.
Při úvahách o tloušťkách prvků roštu je vhodné uvážit i
"nestatická" hlediska, a to zejména zbylou světlou výšku v obytných
místnostech. U rodinných domů a staveb pro rekreaci nemá být menší než 2500 mm
v běžných podlažích, 2300 mm v podkrovích. U staveb ubytovacích
zařízení nemá být menší než 2600 mm. Dodržení těchto výšek zamezí vzniku
sporů zejména u nájemního bydlení (snížení nájemného apod.). Je také nutné
povšimnout si například rozvodů elektřiny, polohy elektrokrabic apod. Je vždy důležité upozornit vlastníka na změnu rozměrů.
j.vrba@stavoprojekt.cz
Zpět na
úvodní stránku