Otázky a odpovědi
V dotazech uvádějte prosím svoji poštovní a e-mailovou adresu, abychom Vás mohli zařadit do eventuálních rozdělovníků.
Nemůžeme bohužel na této stránce odpovídat na dotazy, jak se má podezřelý strop zajistit nebo eventuálně rekonstruovat. Záleží totiž velice na situaci. Přesto ale Vaše dotazy i v tomto směru vítáme, neboť se dozvíme některé podrobnosti, které nám unikly.
Pokud je nám známo, k úplnému prolomení stropu zatím nikdy nedošlo (i když
takový případ nelze vyloučit). U poškozených stropů byla totiž téměř vždy
zjištěna vrstva betonu uložená na horním povrchu hurdisek (ve dvou případech nebyla
prokázána). Tato vrstva zajistí, že se horní část hurdisky neprolomí. Dali jsme
orientačně vyzkoušet pouhou horní přírubu hurdisky – ta neunesla vůbec nic.
Jakmile ale byla na takové přírubě vrstva betonu tlustá již jenom 20 mm, unesla
příruba při zatěžovací zkoušce břemeno o hmotnosti kolem 150 kg. — Z
toho ovšem nevyplývá, že lze poškozený strop ponechat bez opravy!
Používání hurdiskových stropů je známo především z Itálie, a to
zejména u rodinných domků a obdobných staveb. V Itálii se vyrábějí hurdisky o
tloušťce 60 mm, popřípadě 40 mm (české hurdisky jsou tlusté 80 mm). Italské
hurdisky o tloušťce 60 mm se dodávají v délkách až 2200 mm. – Hurdisky se
dále vyrábějí v Německu (tlusté 70 mm nebo 60 mm) a také v Belgii
(tloušťka 120 mm, délka 2000 mm, dutiny s kruhovým průřezem). Hurdisky jsou
známy také z Venezuely. — Snažíme se zjistit ze zahraničí co nejvíce
informací a uvítáme jakoukoliv zkušenost návštěvníků této stránky!
Série posledních havárií začala v roce 1994, dále následovala havárie v roce 1995. V pozdějších letech bylo každý rok zaznamenáno několik havárií, takže koncem roku 2001 činil celkový počet známých případů přibližně 40. Slovo "přibližně" vyjadřuje skutečnost, že některé havárie byly nepochybně zatajeny, anebo nevzbudily žádnou pozornost. V mnoha případech zhotovitelé stropů poškozený strop ihned opravili v rámci záruční doby. Sdělení, že 40 stropů spadlo v posledních dvou letech, je mylné; jde o období pěti šesti let.
Na první pohled se zdá, že počet havárií v roce 2001 náhle vzrostl. Je to způsobeno pravděpodobně popularizací havárií v médiích; jsou totiž hlášeny případy, které by běžně zůstaly bez povšimnutí. Například se ve dvou případech stalo, že vlastníci nemovitostí byli nemile překvapeni, že se o havárii ví, a dokonce ani neumožnili přístup do objektu odborníkům, kteří chtěli zjistit, jak havárie proběhla.
V Česku bohužel neexistuje žádná centrální registrace stavebních havárií a
ani neexistuje žádná oznamovací povinnost, která by takovou registraci podmiňovala.
Smršťování betonu, které vede k většině havárií, vyvozuje v horní přírubě hurdisky tlak, avšak v samotném betonu naopak tah. Jestliže je pevnost v tahu betonu nízká, vzniknou ve vrstvě betonu nezávadné trhlinky, a síly působící na horní přírubu hurdisky se zmenší nebo vůbec zaniknou. Přesto však nedoporučujeme používat k výplni prostoru nad hurdiskou jakýkoliv materiál, který se smršťuje, bez separační vrstvy.
Není nám znám případ poškozeného stropu z těchto hurdisek. Jde pravděpodobně o výrobky z Ružomberoku, kterých se na našem trhu v současné době vyskytuje jen minimálně. Pokud je na nich betonová vrstva tlustší než 20 mm bez separační vrstvy, je strop ohrožen. K ověření jeho spolehlivosti doporučujeme přizvat odborníka. – Případy poškozených stropů jsou známy i ze Slovenska.
Zatím nebyly, a to z několika důvodů. Především je soubor porušených stropů velice malý, takže eventuální statistické charakteristiky by měly malou vypovídací hodnotu. Druhým důvodem je skutečnost, že jde o poruchy dvou různých typů, a tedy o dva různé soubory. Konečně třetím důvodem je to, že nemáme dostatečné množství dat. V prvních letech znalci, kteří poruchy vyšetřovali, jejich podstatu neznali, a nevěděli tedy na co se zaměřit – co změřit, co zjistit apod. Mnohé posudky jsou proto obtížně zpracovatelné.
Existuje ovšem přehled o poruchách, které byly dokumentovány. Stav ke konci roku 2000 byl uveřejněn v časopise Stavební listy, č. 1/2001.
Vyskytují se dva druhy poruch, jedna z nich má velikou publicitu, o druhé se ví jen málo.
Porucha, kterou znáte z televize, se vyskytuje častěji. Označujeme ji jako plošnou, neboť se při ní odlomí celá dolní příruba hurdisky včetně částí vnitřních a vnějších stěn. Zpravidla je postižena velká část stropu, známe ale několik případů, kdy se poškodilo jen několik čtverečních metrů. Pouze ve dvou případech byly v postižených místnostech lidé, kteří vypověděli, že těsně před poruchou slyšeli praskání, zvuky podobné dupotu, chrastění apod., což je přimělo opustit podezřelý prostor. V jednom případě bylo praskání ve stropě slyšet na podzim, avšak nevěnovala se tomu pozornost, uživatelé usoudili, že "konstrukce nějak pracuje". Po roce se praskání obnovilo, uživatelé se obrátili na odborníky, a ti doporučili strop sejmout. Jde tedy o případ, kdy byla porucha předem signalizována a ke katastrofálnímu poškození nedošlo.
Druhým typem poruchem je porucha lomová. V tomto případě se zlomí zpravidla několik hurdisek přibližně uprostřed vzdálenosti ocelových nosníků. V některých případech, o nichž jsme informováni, nedošlo při lomové poruše k oddělení přírub a jejich pádu. Zlomené části hurdisek se vzpříčily a vytvořily jakousi klenbu. Na dolním líci stropu je zřetelná trhlina, která zasahuje přes několik hurdisek. V jednom případě zaznamenal uživatel nemovitosti trhlinu asi tři měsíce po dokončení stropu, reklamoval ji u zhotovitele i projektanta, ale nakonec všichni usoudili, že trhlina nevadí, že se při nejbližším malování zakryje. Teprve televizní zpravodajství ho přimělo k tomu, že strop prohlédl podrobněji a zjistil praskliny v hurdiskách. Víme asi o pěti lomových poruchách, což je zhruba 15 % všech poruch. Nelze ovšem vyloučit, že takových poruch je více a že uživatelům nevadí.
Lomová porucha však může být také doprovázena oddělením dolní příruby, jak se zjistilo na nedávném případu stropu z roku 1993.
O tom, že jde o hromadný výskyt poruch, se ví přibližně od roku 1997, snad i dříve. Přesně to nedokážeme říci, protože jsme se problémem zabývali systematicky až od roku 2001.
Na tuto otázku nedovedeme odpovědět. Odborná veřejnost měla možnost se o věci poprvé dozvědět podrobněji na jaře roku 2000.
O takovém případu nevíme. Přestože jsme se seznámili s řadou znaleckých posudků zpracovaných k havarovaným stropům, nikde jsme výplň škvárobetonem u porušených stropů nezaznamenali.
Většina stropů vrstvu hutného betonu, popřípadě cementové malty na horní ploše hurdisek měla. Podle informací, které jsme získali, je jen asi ve dvou případech teoreticky možné, že tam beton nebyl. Vlastnímu složení stropu se v posudcích nevěnovala pozornost, příčina poruchy se hledala především v hurdiskách. Jisté je, že nějaký beton na hurdiskách ve všech případech být musel, neboť nikdy nedošlo k prolomení stropu. To se týká stropů s plošným i lomovým poškozením (viz otázku č. 7).
Nevíme, které změny v montážních postupech máte na mysli (předpisy byly kompletně přepracovány, takže je tam změn mnoho), a v čem tedy spočívá jejich nevěrohodnost. Prosím zpřesněte svůj dotaz.
Byly. Známe naprosto přesně čtyři stropy, kde hurdisky nebyly od výrobce AFH (byly od dvou jiných výrobců). – Bohužel se však identifikaci výrobce nevěnovala zpočátku pozornost, i když by byla celkem snadná. Znalci se omezovali na konstatování, že označení výrobce na hurdisce není viditelné, protože je zakryto betonem. Výrobce se dal ale zjistit podle tvaru hurisky.
Zavěšování podhledů do desek na jejich dolní přírubu nelze připustit. Pokud je nutné cokoliv do stropu zavěsit, musí se to provést tak, aby byla zatížena horní příruba, a to s pomocí nějakého roznášecího opatření. Doporučili jsme výrobci AFH, aby nalezl vhodnou upevňovací techniku.
Možných příčin je něco přes třicet, ne všechny mají ovšem stejnou závažnost. Poslední naše zkušenosti ukazují, že u většiny havarovaných stropů došlo k souběhu těchto tří hrubých chyb:
- nadměrně tlusté vrstvy betonu na horním povrchu hurdisek (30 mm a mnohem více),
- absence malty v ložných spárách mezi deskami a patkami (někde malta nebyla vůbec, někde nebyla v jedné spáře a druhá spára byla maltou prostě doplněna),
- absence malty mezi patkou a ocelovým nosníkem.
Další hrubou chybou byla montáž patek na nosníky I č. 220 a vyšší (dnes připouštíme i I č. 240, ale za jistého opatření). Byly nasazovány patky na nosníky I č. 260 a dokonce I č. 300. Takové patky byly doslova natloukány na příruby nosníků, a i když při tom praskly, byly tam prasklé ponechány a zaomítány.
Máme nyní jisté podezření, že iniciátorem poruchy mohla v některých případech být také zářivka, jejíž cívka vydává značné teplo (ohřeje se až na 300°). Je-li taková zářivka přímo namontována na hurdisku (i omítnutou), lokální ohřátí vyvodí v desce napjatost takovou, že se poruší. Proto jsme v Pokynech pro projektanty (PPS-P a PPS-N) vyloučili upevňování obdobných zdrojů přímo na hurdisky.
Následkem těchto chyb vznikl v hurdiskách tzv. parazitní stav napjatosti, který vedl v oslabených místech desek k překročení pevnosti keramiky. Slabými místy jsou především podélné rýhy na vnějších stěnách desek, které nařizovaly dosavadní normy. Od těchto rýh se nyní upouští, čímž se dosáhne vyšší spolehlivosti.
Bohužel nikde. Hurdiska i patka jsou tzv. empirické stavební prvky, jejichž rozměry byly odvozeny ze zkušeností a jsou dány jinými hledisky, než je např. hledisko pevnosti materiálu. Hurdisky musí pouze splňovat jistá kritéria únosnosti, která jsou specifikována v normách. Tato kritéria se během výroby průběžně ověřují kontrolním zkoušením. Rozměry hurdisek musí být potom takové, aby kritéria byla splněna. Obdobným empirickým prvkem je docela obyčejná cihla, obrubník chodníku, chmelová tyč apod.
Víme například, že by české hurdisky mohly mít tenčí stěny a že by mohly být nižší, jako je tomu v Itálii nebo Německu, ale zatím se naši výrobci i normy řídí dnes už stoletou zkušeností. Stavebně technické osvědčení, které se právě v těchto dnech dokončuje, stanoví minimální tloušťku všech stěn jednotně 10 mm.
Částečnou odpověď najdete na stránce Informace pro vlastníky nemovitostí. Eventuální celistvost spodní části hurdiskového stropu se dá ověřit takto:
Dřevěnou tyčkou se mírně poklepává na spodní líc stropu. Začne se v rohu místnosti, kde je téměř vždy strop celistvý (spodní část hurdisky není oddělena), takže si můžeme učinit představu, jak zní poklep tyčí v neporušeném místě. Pak dalšími poklepy směrem ke středu místnosti sledujeme, jestli se zvuk změní z plného na dutý. Jestliže tomu tak je, musíme počítat s tím, že spodní část stropu je již oddělena od horního souvrství. V takovém případě je třeba strop dočasně podepřít roštem např. z dřevěných trámků a sloupků. — Doporučujeme, aby prohlídku provedl statik, který také navrhne způsob podepření.
Zdůrazňujeme, že nemáme dosud ověřeno, zda je rozdílnost zvuku zaručenou známkou poškození stropu; zveřejňujeme ji nyní až na základě několika zkušeností. Provizorní podepření je v podezřelé místnosti nutné, zejména slouží-li spaní. Do podezřelé místnosti zamezte přístup dětem, které nemají dosud vyvinutý cit pro neobvyklosti, a praskání ve stropě mohou považovat za běžný, dokonce zajímavý jev.
Nemáme žádné podklady, které by nám umožnily dát jednoznačnou odpověď. Hurdiskové stropy se používaly především v obytných nebo kancelářských budovách, kde se tento druh zatížení nevyskytuje. V PPS-P a PPS-N se použití hurdiskového stropu v místech, kde se předpokládá dynamické zatížení, vylučuje.
Neexistují prostředky, kterými by se dalo vnitřní pnutí vyšetřit, i když například u skleněných tvárnic to nečiní obtíže. Vypalování desek je však řízeno tak, aby se vnitřní pnutí minimalizovala nebo vyloučila. Nejsou nám známy případy, kde by se vnitřní pnutí v materiálu dostalo na listinu podezřelých vlivů (i když ho v našich úvahách neopomíjíme).
Běžná vlhkost prostředí nemá vliv. Je ovšem známo, že jednou z vlastností keramiky je tzv. vlhkostní roztažnost, které se přisuzoval na základě mylné interpretace zahraničních informací prvořadý podíl na vzniku poruch. Ukázalo se, že tomu v českých podmínkách není, neboť hodnoty vlhkostní roztažnosti jsou v bezpečném pásmu.
Ano. Hovořili jsme s některými pamětníky. Výrobní postupy se přirozeně měnily; pokud jde o výrobce AFH, došlo k hlavní změně na počátku sedmdesátých let, kdy byla cihelna zcela modernizována a vybavena italským a francouzským zařízením. Některé vlastnosti střepu se pochopitelně mění (například barva), ale výrobky splňovaly požadavky normy bez podstatných výkyvů.
Samozřejmě. Takový materiál je velice cenný. Byly již provedeny zkoušky vlivu smršťování betonu na několika starých hurdiskách; ukázalo se, že se chovají stejně jako hurdisky současné. Uvítáme další nabídky a budeme se snažit o jejich využití. Ne vše závisí ale na naší pracovní skupině.
Ano. Váš strop je ohrožen obdobně jako jsou ohroženy patkové stropy. Míra nebezpečí je však značně menší, neboť cihelný žlábkový prvek je vybetonován, a nehrozí tedy jeho zničení soustředěným tlakem od nerovností na suchém styku mezi hurdiskou a šikminou. Nerovnosti mohou tedy ohrozit jen hurdisku. Vyšetřete svůj strop, zda v něm nejsou trhliny.
V těchto týdnech pracujeme na Technologických postupech montáže stropů HF (TPM-HF) a na pokynech pro projektování stropů HF (PPS-HF). Jakmile budou hotovy, bude to oznámeno.
Není. Vrstva malty na povrchu hurdisek má sloužit pouze k vyrovnání eventuálních nerovností, aby nedocházelo k poškození dalších vrstev stropu (např. polystyrénových desek).
Někteří lidé skutečně používají pro hurdiskové stropy cihelné desky, které se poškodily při výrobě, a jsou prodejci stavebnin nabízeny jako kazové, s tím, že je lze použít na příčky. Takové hurdisky se také někdy používají do obvodového zdiva. Není nám ale znám žádný případ porušeného stropu zhotoveného s takovými deskami. Může to mít dva důvody: (1) stavebníci používající kazový materiál jsou při montáži opatrní, a výsledek je konstrukce, která je spolehlivá, (2) poruchy takových stropů nejsou nikam oznámeny, neboť stavebník si je vědom nedodržení montážních postupů.
Takový otvor v žádném případě není možný. Nové vydání TPM a PPS připouští otvory do 50 mm. Pokud je zapotřebí pro prostupy stropu otvor větší, je nutné nahradit hurdisky dobetonováním a zajištěním prostupu obvyklým způsobem v betonu. V každém případě musí o umístění a počtu otvorů rozhodnout projektant.
Zatím nějaké obecné charakteristiky nemáme, ale podle našich zkušeností trhliny, které signalizují poškození stropu, jsou obvykle dlouhé, tj. delší než 0,5 m. Některé jsou příčné, zhruba uprostřed vzdálenosti nosníků; mohou být dlouhé i několik metrů. Jiné probíhají rovnoběžně s hurdiskou ve spáře mezi hurdiskami, tj. jsou kolmé na osu ocelových nosníků. Byly ale pozorovány také trhliny kosé, při pohledu zalomené, odskakující apod.
Museli bychom to vidět. Není vyloučeno, že jde o trhlinu vyvolanou smrštěním omítky. Pokud máte na mysli patkový strop, je pravděpodobné, že v ose nosníku v místě, kde stojí pro sobě křídla patek, nebyla omítka provedena až na přírubu nosníku I, a že tedy trhlina, kterou vidíte, má původ v oslabení omítky.
Ani v tomto případě nelze dát jednoznačnou odpověď bez prohlídky stropu. Mohou to být trhliny od smršťování omítky.
Pokud je trhlinka v místě svislé spáry mezi hurdiskami, jde pravděpodobně o trhlinu vzniklou v důsledku objemových změn stropu vyvolaných teplotními změnami. Může to být ovšem známka většího poškození. Doporučujeme prošetřit strop poklepem a v případě pochybností obrátit se na autorizovaného statika.
Lehkým předmětem lze nazývat takový, který neváží více než – řekněme – 0,5 kg. Pokud jde o hmoždinky, je nutné volit druh hmoždinky po konzultaci se specialistou. — Bohužel nedovedeme dát v těchto dnech jednoznačnou radu.
Nejdelší známá perioda od realizace do zjištění poruchy je sedm roků. Obyčejně se tvrdí, že porucha vznikla až po několika letech, což ovšem nemusí odpovídat skutečnosti. Může se stát, že porucha vznikne mnohem dříve, než "strop spadne". Například se stalo, že se porucha objevila tři měsíce po kolaudaci v říjnu 1999 (velice dlouhá trhlina kolmo na směr hurdisek, uprostřed mezi ocelovými nosníky), a teprve v prosinci 2001 ji vlastník nemovitosti hlásil, ovlivněn televizním zpravodajstvím. Mnohdy jsou trhliny ve stropě zakryty podhledem, což jsme zjistili nejméně dvakrát. Takových případů je nepochybně více. Nevíme ovšem přesně kolik, protože v prvních letech posuzovatelé havárií tápali, nevěděli, na co se soustředit atd.
Pokud jde o pravděpodobnost vzniku poruchy hurdiskového stropu, nedokážeme říci, co je "malá pravděpodobnost". Dá se odhadnout, že se provedlo asi 600.000 jednotlivých stropů. Spadlo jich cca 45, poškozeno (bez pádu) jich bylo asi 60, takže pravděpodobnost poruchy během doby životnosti stropu by byla cca 100E-6 (E-6 = deset na minus šestou). Podle teorie stavební spolehlivosti je to dosti vysoké číslo, protože se běžně počítá s hodnotou 1E-6 vztaženou na dobu životnosti objektu. Jakmile jsou ale ve hře lidské životy, jdou pravděpodobnosti stranou.
Kolik občanů je ohroženo, nevíme, ale počet je určitě větší než několik desítek, protože celkem se realizovalo v letech 1994 až 2001 cca 150.000 "bytových jednotek" s hurdiskovými stropy. – Záležitostí se intenzivně zabývá Ministerstvo průmyslu a obchodu (sekce stavebnictví), které pověřilo Technický a zkušební ústav stavební, s. p. v Praze zřízením komise (vedené Ing. Václavem Kučerou, CSc.), jež má za úkol nalézt optimální způsoby vyšetření stropů. Například se budou znovu analyzovat známé havárie z hledisek, která nebyla v době prvních případů známa, a budou se hledat objektivní postupy pro vyšetření poškozených i nepoškozených hurdiskových stropů. — Mezi členy komise (sešla se poprvé 22. ledna) je také naše pracovní skupina.
K problému trestní odpovědnosti se nedokážeme a ani nemůžeme vyjádřit.
Tenzometrů je mnoho druhů (máte zřejmě na mysli odporové tenzometry, které se nalepují na povrch materiálů), ale žádný z nich se nehodí – podle našeho názoru – k vyšetření skutečného stavu stropu. Tenzometry se uplatňují v případech, kde se mění zatížení a současně lze měřit změny přetvoření zatěžovaného prvku. — Hledají se způsoby, jak vyšetřit stav stropu akustickými metodami založenými na vysokých frekvencích. Zatím jsou takové metody ve stadiu vývoje a nezdají se být nadějnými vzhledem k náročnosti vyšetření.
V průběhu tuhnutí a na počátku tvrdnutí přilne beton velmi pevně ke keramice a vytvoří s ní vlastně jednolité těleso. Beton se ale vysycháním – i v běžném prostředí – smršťuje. Keramika se však nesmršťuje (dokonce se vlivem vlhkosti může velice zvolna rozpínat). Pokud je spojení na styku betonu s keramikou dostatečně pevné, vnáší se do horní příruby tlakové napětí, zatímco beton, kterému spojení brání se smrštit, je namáhán tahem. — Kdo má nějakou zkušenost s tapetováním, jistě si vzpomene, že mu tapety někdy způsobily nepříjemnost: vlhký papír tapety po nalepení vyschne, snaží se zkrátit na původní délku a tapeta odpadne i s omítkou anebo v lepším případě s nějakou starší malbou.
Touto úvahou jsme se také zabývali. Je to právě obráceně: pokud by uložení patky na přírubu nosníku bylo posuvné, vedlo by to k poruchám stropů. Mnoho poruch má právě v takovém – třebas nechtěném – posuvném uložení původ. U většiny poruch hurdiskových stropů se zjistilo, že hurdisky i patky byly kladeny na sucho – tedy vlastně posuvně.
Stav napjatosti v hurdiskovém stropě – poškozeném i nepoškozeném – je poměrně dost složitý. Obecně se nedá říci, že trhliny ve stropě jsou pro něj příznivé. Je tomu tak v případě, kdy ve stropě může dojít k redistribuci silových účinků. Vzhledem k tomu, že hurdisky nemají žádné plastické rezervy, je taková redistribuce možná jen tehdy, jestliže se napjatost přenese jinými prvky stropního systému nebo jestliže šíření poškození je samotným nosným systémem omezeno. Jestliže jsou na spodním povrchu stropu viditelné trhliny, je to vždy důvod k mimořádné opatrnosti. Známky poškozování stropu se stále podceňují. V několika případech projektant nebo dodavatel vlastníkovi objektu, jenž ohlásil praskání nebo trhliny, sdělil, že "přece každá stavba pracuje" a že se to "při malování zakryje". Taková vyjádření jsou trestuhodná, a to tím více, jestliže se s nimi setkáváme ještě dnes, kdy problém poruch na hurdiskových stropech je všeobecně znám a odborná veřejnost by o něm měla vědět. — Přes řadu našich návrhů a doporučení se však pro systematickou informaci odborníků udělalo velice málo, kromě této webové stránky vlastně vůbec nic.
Je ovšem pravda, že trhliny nemusí být známkou vážného poškození stropu nebo dokonce předzvěstí havárie. Známe případy stropů, které byly při šetření označeny jako velice podezřelé, provedly se v nich sondy a nakonec nebyly žádné trhliny v hurdiskách zjištěny. Pozorované trhliny byly pouze v omítce, která měla malou přídržnost, a trhliny v ní vznikly jako důsledek objemových změn omítky a hurdisek od kolísání teploty a vlhkosti. Šlo o obytné místnosti jen krátkodobě užívané.
Vystřelení dlažby je zpravidla způsobeno objemovými změnami od smršťování a dotvarování podkladových vrstev, na nichž je dlažba namontována. Podkladové vrstvy, které jsou obvykle provedeny z materiálů s cementovým pojivem, se smršťují nebo také dotvarují, keramický materiál se nesmršťuje a nedotvaruje, vznikají v něm tlaková napětí, a dochází k jeho vybočení. Jinou příčinou může ovšem být nevratná vlhkostní roztažnost keramické dlažby. Někdy se dlažba, pokud byla dobře provedena, mírně vyklene a podivuhodně odolává provozu i po řadu let. Jindy se rozpadne za několik týdnů.
Ze zběžné prohlídky vyplynulo, že nešlo o zvednutí podlahy, nýbrž naopak o ssednutí nekvalitně provedené skladby stropu. Při chůzi po podlaze bylo slyšet ze stropu vrzání (nikoliv praskání) způsobené vzájemným třením polystyrénových vložek. Trhliny na dolním povrchu probíhaly v místech svislých spár mezi hurdiskami. I v tomto případě bylo zapotřebí vyšetřit strop podrobněji (výsledky znaleckého šetření nám nejsou známy).
Zavěšování do ocelových nosníků vede vždy k narušení jejich nosné způsobilosti. Nedá se však jednoznačně říci, že je obecně nebezpečné. Záleží na stavu napjatosti nosníků. Zavěsit lze prvky pomocí šroubů, eventuálně samořezných šroubů do předvrtaných otvorů, a také přivařením závěsů. V každém případě je zapotřebí, aby se k úpravě vyjádřil statik, který zjistí a posoudí možnosti podle povahy případu.
Pokud neznáme přesný postup montáže, nemůžeme se jednoznačně vyjádřit. Kromě stati
ckých hledisek je nutné vzít v úvahu také hlediska provozní (snížení světlé výšky místností, nadokenní prostory, dveře, rozvody elektřiny apod.) a samozřejmě i cenová. Zesílení, popřípadě zabezpečení hurdiskového stropu ocelovým roštem má proti železobetonové desce pod stropem řadu předností (mimo jiné také tu, že jde o postup, při kterém dochází k minimálnímu znečistění prostor). Není ovšem vyloučeno, že někteří dodavatelé sanačních prací si i s tímto problémem dovedou již poradit.
Škvárobeton má relativně malou pevnost v tahu, a proto v něm účinkem smršťování vzniknou trhlinky. Tím se příznivě ovlivní stav napjatosti hurdisky, hlavní napětí jsou nižší než v případě použití obyčejného betonu. Přesto ovšem použití škvárobetonu bez separační vrstvy nedoporučujeme, popřípadě nedovolujeme. Ve Vašem případě, s přihlédnutím malého rozsahu zastropené plochy, je poškození nepravděpodobné.
Provedení dilatačních spár proříznutím škvárobetonu by nemělo význam.
Zatím neznáme žádnou upevňovací techniku, která by byla speciálně určena pro hurdisky. Výrobce hurdisek Alois Flachs–Hurdis v Hodoníně prováděl zkoušky zavěšování, ale nemáme o nich žádnou informaci. Projednávaná ČSN 73 xxxx Navrhování a provádění hurdiskových stropů upevňování podhledů do hurdisek vylučuje. Podhled se zavěsí buď na ocelové nosníky, popř. nosníky HF, anebo na příčky mezi nosníky z kovu nebo tvrdého dřeva.
Problém tloušťky stěn je závažný a byl již mnohokrát na odborných úrovních podroben diskuzi. Názory na význam tloušťky vnitřních i bočních stěn se velice lišily – od krajní polohy, že na tloušťce vůbec nezáleží až po druhý extrém, že tloušťka rozhoduje o únosnosti hurdisky.
ČSN 72 2642 neurčovala nikdy tloušťku stěn nebo desek u hurdisek. Ve vydáních z let 1959 a 1966 bylo pouze uvedeno, že tloušťky desek a stěn mají být takové, aby desky splňovaly ostatní požadavky normy – tj. zejména požadavek minimální únosnosti. V pozdějších vydáních (1979 a 1988) nebyla již tato podmínka vůbec uvedena, neboť se zřejmě považovala z normalizačního hlediska za zbytnou.
Německá norma DIN 278 (poslední vydání z r. 1978) uvádí minimální tloušťky bočních stěn a desek 9 mm, vnitřních stěn 7 mm, přičemž nejsou stanoveny žádné tolerance, které by dovolovaly odchylku směrem k menším tloušťkám. Omezení tloušťky stěn v německých předpisech bylo pravděpodobně motivováno snahou snížit citlivost hurdisek na náhodné rázy během přepravy. — Návrh nové italské normy pro hudrisky stanoví minimální tloušťku stěn 4,5 mm. Máme italskou hurdisku P+D (tj. na pero a drážku) o výšce 60 mm, se čtyřmi dutinami na 250 mm šířky; její vnitřní stěny jsou tlusté 5 mm, vnější (profilované) 8 mm.
Tloušťky stěn 8 až 9 mm byly zcela běžné u hurdisek vyráběných v českých cihelnách ještě před jejich privatizací. Například v roce 1987 se v jedné statistické analýze únosnosti hurdisek konstatuje, že se tloušťky bočních stěn a desek pohybují v rozmezí 9 až 13 mm a tloušťky vnitřních stěn v rozmezí 8 až 11 mm. Máme hurdisku z předválečného období, kde tloušťka stěn je 8 mm.
Pokud jde o tloušťky stěn hurdisek vyráběných podnikem Alois Flachs–Hurdis v Hodoníně, byly v letech 1994 až 1997 u bočních stěn 10 mm, u vnitřních stěn 9 mm. V roce 1998 na základě doporučení autorizovaného inženýra, který na vyšetření příčin poruch stropů na základě objednávky podniku AFH pracoval, byly tloušťky bočních stěn upraveny na 12 mm a vnitřních na 11 mm. Nebylo ale nikde konstatováno, že by tloušťka stěn 10 mm, popř. 9 mm nebo i menší byla příčinou poruch. Zvětšení tlouštěk stěn bylo zřejmě doporučeno kvůli nejasnostem o příčinách poruch v roce 1998 jako obezřelostní opatření.
Problém není ale tak jednoduchý, jak by se zdálo při teoretickém pohledu. Záleží totiž také na surovině použité pro hurdisky. Některý výrobce má surovinu, která dovoluje pálit hurdisku se stěnami 7 mm, jiný takové hurdisky se svojí surovinou nevyrobí.
Nelze tedy výrobu hurdisek se stěnami 11, popř. 9 mm považovat za závadnou. Statistické údaje, které máme k dispozici, ukazují, že kritéria únosnosti uvedená v ČSN byla v letech 1992 až 2001 u výrobce AFH vždy splněna (viz ilustrační graf). Jak tomu bylo u jiných výrobců, nevíme.
Ilustrační graf
Výsledky kontrolních zkoušek hurdisek u
výrobce AFH v Hodoníně v letech 1994 až 2001.
Podrobnosti lze zaslat na vyžádání
Celkem bylo zpracováno 1599 výsledků
Zpracoval Ing. Pavel Erben, ČVUT Fakulta stavební
Ilustrační snímek 1:
S. Malo (VI), Itálie: Hurdisky P+D s pěti
dutinami v obchodě se stavebninami
(tloušťka 60 mm, délka 1200 mm, tloušťka vnitřních stěn 5 mm)
Ilustrační snímek 2:
Vespod na délku leží hurdiska z r. 1979,
na ní zleva doprava: úlomek italské hurdisky P+D z r. 2002, úlomek české hurdisky z
r. 1979,
úlomek české hurdisky vyrobené Slovenskými akciovými cihelnami v Hodoníně před
rokem 1939, dvojpatka z r. 1979
Obetonování ocelových nosníků I nelze považovat za chybu. Je ale zbytečné. Obetonováním se měla údajně zvýšit tuhost nosníků, nebylo však nikde předepsáno, jakým způsobem se zajistí spolupůsobení betonu s ocelovým nosníkem. Beton se od nosníku smršťováním a jinými objemovými změnami oddělí téměř ihned po betonáži a je prakticky neúčinný. Doporučujeme tedy polystyrén dorazit až ke stojinám nosníků I. — Připomínáme, že ocelové nosníky musí mít dostatečnou tuhost, aby nedocházelo k nadměrným průhybům. Podle návrhu ČSN 73 xxxx Navrhování a provádění hurdiskových stropů se bude u hurdiskových stropů připouštět průhyb po montáži hurdisek maximálně 1/300 rozpětí (bez ohledu na to, zda jde o nosníky ocelové, železobetonové, předpjaté, keramobetonové nebo dřevěné), pokud z nějakého důvodu neplatí mezní hodnota průhybu přísnější.
Ano. Záleží ovšem na konstrukci podlahy.
Byl by to ideální stav, ale věcně to není proveditelné, protože mnoho záleží na geometrii stropu, zatížení, způsobu vytápění, rozvodech elektřiny apod., okenních a dveřních otvorech. V devadesátých letech m.s. se stavělo (a stále staví) obrovské množství různých tvarů rodinných domků. Někdy žasneme, jak velké sály v takových domcích nalézáme. Jednotný postup se nedá proto stanovit.
Otázku prostupů hurdiskovým stropem a otvorů řeší nyní návrh ČSN 73 xxxx Navrhování a provádění hurdiskových stropů, z něhož vyjímáme příslušná ustanovení:
Průměr otvorů v hurdiskách nesmí být větší než 50 mm. V jednotlivé hurdisce smí být pouze jeden otvor o průměru větším než 10 mm, a to ve vnější čtvrtině délky dolní desky.
Otvory nesmějí zasahovat do stěn hurdisky (obr. 22). Pokud je zapotřebí provést větší
otvory nebo je jich zapotřebí větší počet, použije se náhradou za hurdisku dobetonování s vytvořeným prostupem.Otvory nesmějí zasahovat do oblasti uložení hurdisky na podporující konstrukci.
V dokumentaci pro realizaci stavby musí být předepsáno, jak veliké mohou být a kde se mohou vytvořit otvory pro prostupy vnitřních rozvodů a instalací nebo otvory pro zavěšení svítidel. Současně je třeba uvést, zda se takové otvory smějí provádět po uložení hurdisek na nosníky.
K vrtání otvorů do hurdisek se smí použít pouze vrták vhodný pro vrtání keramiky, a to bez příklepu. Velikost a poloha otvorů musí být uvedena v d
okumentaci pro realizaci stavby.
Poškození hurdisek účinkem smrštění betonu, popřípadě cementové malty uložené na horní desce nastává poměrně brzo po nabetonování. Záleží na tom, jak je tlustá nabetonovaná vrs
tva – čím je tlustší, tím později hurdiska praskne. Některé zkoušky ukázaly, že u vrstvy tlusté do 30 mm dojde k odtržení během několika málo dnů, nejpozději do jednoho měsíce. V některých případech k odtržení nedojde vůbec. To platí pro případy, kdy hurdiska nebyla před uložením betonu vlhčena nebo nebyla omyta, popřípadě kdy beton, popřípadě potěr měl malou pevnost. Pokud se tedy konstrukce Vašeho stropu dosud nepoškodila a od jejího zhotovení uplynuly dva tři měsíce, nemusíte mít z poškození hurdisek obavy. Předpokládáme ovšem, že Vaše konstrukce není dosud zakrytá. Dospělo se totiž k poznatku, že den, kdy hurdisky ve stropě praskly, nemusí souhlasit se dnem, kdy došlo k havárii. Pád oddělených dolních desek může nastat i po několika letech, neboť může být iniciován nějakým na stropě zcela nezávislým faktorem. Známe například případ stropu, jejíž vlastník oznámil trhlinu v hurdiskách (šlo o tzv. lomové porušení) na základě zpráv v médiích. Na dotaz, kdy se trhlina objevila, odpověděl, že hned po kolaudaci. Ta ale proběhla dva roky před dobou, kdy se vlastník znepokojil! Do té doby mu trhlina nevadila.Ve Vašem případě je závažnější skutečnost, že hurdisky byly uloženy na dolní příruby mez malty. Při výrobě hurdisek jsou povoleny jisté rozměrové odchylky a mimo jiné také odchy
lka od rovinnosti hurdisky. Pokud má hurdiska v čele odchylku od rovinnosti, nedosedá na přírubu plnou plochou, nýbrž v jednom nebo ve dvou místech. Tím dochází ke koncentraci napětí, což může hurdisku poškodit. Nejsou nám zatím ale známy případy, kde by došlo k poškození stropu právě jen v důsledku tohoto nedostatku.
Není znám prokazatelně případ poškozená stropu teplem vydávaným usměrňovačem v zářivce. Ustanovení bylo o zářivkách bylo z 3. návrhu ČSN vyjmuto, neboť některé pilotní zkoušky prokázaly, že vliv soustředěného ohřátí není z hlediska spolehlivost hurdisky podstatný.
Váš strop byl chybně navržen i proveden. V roce 1995 existovala Technická příručka vydaná v roce 1994 výrobcem Flachs Alois–Hurdis (dnes je to podnik Alois Flachs–Hurdis, jde jen o organizační změnu obchodního jména). V této příručce je schéma provedení konstrukce stropu, kde je na hurdisce uvedený potěr 10 mm, pak výplňový materiál a teprve nad ním beton jako nosný nebo spíše vyrovnávací prvek pro podlahu. Obdobné pokyny vydávali i jiní výrobci. Z Vašeho dotazu nevyplývá, kdo byl výrobcem hurdisek (tehdy byly na trhu hurdisky z Hevlína a z jiné cihelny v Hodoníně, kromě toho se dovážely hurdisky ze Slovenska). — Je jisté, že se projektant i zhotovitel mají pokyny výrobců řídit, stejně jako se musíme řídit návody na užívání a údržbu automobilů, praček nebo fotoaparátů.
Jsou známy havárie stropů, kdy byly patky i hurdisky uloženy správně a přesto došlo k porušení způsobenému nadbetonováním. Případů, kdy byl zjištěn souběh obou okolností je kolem 70 % (v současné době [léto 2002] se pracuje na systematické analýze příčin).
Váš strop je nepochybně vážně narušen a hrozí nebezpečí dalšího závažného poškození. Postupujte takto:
Informujte Stavební úřad, který vydal povolení k užívání stavby a požadujte od něj doporučení, jak zajistit odborné posouzení případu.
Pozvěte projektanta a zhotovitele stropu, eventuálně také osobu, která vykonávala technický dozor.
Informujte pojišťovnu, máte-li objekt pojištěn.
Pokud je Vám znám výrobce hurdisek, informujte i výrobce hurdisek.
Strop je nutné především provizorně zabezpečit proti oddělení dolních desek hurdisek, což můžete objednat u kohokoliv, ale doporučuje se dát zajistit podepření zhotovitelem, máte-li k němu důvěru.
Z popsaných skutečností nelze samozřejmě usuzovat, kdo se dopustil chyby. Všechny stropy, které se zatím poškodily, měly několik neshod s montážními pokyny výrobce. Ve Vašem zájmu je proto dát zjistit příčinu poruchy sondami, a to jednak s použitím vývrtů a endoskopického vyšetření, které je schopen provést například Technický a zkušební ústav stavební, s.p. Jde pochopitelně o to, kdo uhradí škodu vzniklou poškozením (náklady na vyšetření stropu, projekt podchycení, provedení podchycení, náhradní ubytování aj.) Kterákoliv z chyb, které vedly k poškození stropu, může mít původ u projektanta nebo u dodavatele.
Všechna jednání zaznamenávejte a dejte je účastníkům podepsat. Při ústních jednáních padne obvykle mnoho slibů, ale vzápětí (také obvykle) následuje výrazná neochota se věcí vůbec zabývat.
Rádi bychom se s tímto případem seznámili. — Obdobných informací jsme slyšeli již několik (obvykle od osob, které dodržení pokynů nemohly vůbec posoudit, jednak proto, že takové pokyny neznají, jednak pro nedostatek kvalifikace v oboru), ale nikdy nám nebyla předložena žádná dokumentace, znalecký posudek nebo dokonce informace, kde k události došlo.
V tomto případě jsou dvě pozoruhodnosti. Vloni 16. listopadu přinesla totiž TV Nova zprávu o havárii stropu v jedné pražské škole. Projektant buď o tom nevěděl, nebo věc podcenil a o problémy hurdiskových stropů se nestaral. Bohužel ani nečetl článek ve Stavebních listech, který vyšel v č. 8 a 9 roku 2001 (viz), kde bylo dosti důrazně na nepříznivý vliv betonu na hurdiskách upozorněno. Druhou zajímavostí je to, že se projektant odvolával na jakýsi Ceník (není v dotazu specifikován). Pokud víme, v žádném z existujících ceníků není uveden návod k projektování čehokoliv. Je pravda, že v jednom z ceníků se hovoří o jednotkové ceně hurdiskového stropu včetně 30 mm potěru. Ceníky ovšem nejsou podkladem k projektování, nýbrž podkladem k oceňování; jako argument ve sporu neobstojí.