Chtěl bych proto občanům, žijícími "s hurdiskovými stropy pod jednou střechou", nabídnout takovou variantu zatěžkávací zkoušky, kterou si mohou jednoduše provést sami a pro klid svědomí ji kdykoliv opakovat: postavit na zkoušený hurdiskový strop několik osob, a to v polovičním počtu, než je plocha stropu v m² (tedy pro místnost 10 m² 5 osob, pro 20 m² 10 osob atd.) a nechat je ve stejném rytmu poskakovat po dobu asi 3 minut. Nestane-li se nic, je strop v pořádku. I když se mnou pracovníci Kloknerova ústavu asi nebudou souhlasit (namáhání gravitačními účinky je zanedbatelné), myslím, že opakované dynamické zatěžování by mohlo vodorovné tlakové síly v hurdiskách natolik aktivovat, že by je desky buď vydržely (a pak není už žádné nebezpečí poruchy) nebo by se porucha hned objevila, ať už trhlinkami v omítce nebo přímo odloupnutím jejich spodních částí. Potom by se ovšem strop mohl opatřit novým podhledem.

(Pro vysvětlení svých úvah: vycházím z vlastní zkušenosti, kdy jsem tento postup úspěšně provedl při posudku stropu s houpající se podlahou ve staré školní budově […], kdy na stropě vestibulu na povel a s radostí hopsalo asi 20 žáků – doufajíce, že strop spadne a oni nebudou nějakou dobu chodit do školy – a také ze vzpomínek našeho profesora […], který jako c. k. důstojník viděl, jak se při zatěžkávací zkoušce zřítil ocelový most rakouské armády, když na něj vběhla rota klusajících vojáků, a několik se jich utopilo. Také visutý most SNP v Bratislavě se nebezpečně rozkymácel, když se na něj při slavnostním otevření nahrnulo množství přihlížejících diváků.)