ČSN Navrhování a provádění hurdiskových stropů

Ministerstvo průmyslu a obchodu zadalo prof. Milíkovi Tichému zpracování nové ČSN 73 xxxx Navrhování a provádění hurdiskových stropů, a to v rámci úsilí státní správy řešit situaci vzniklou po řadě havárií hurdiskových stropů v minulých měsících a letech. Úkol byl zadán koncem letošního února a konečný návrh měl být předán Českému normalizačnímu institutu v mimořádně krátké lhůtě – do konce června 2002. Zpracovatel předložil účastníkům projednávání postupně Zásady řešení, tzv. Nultý návrh, dále 1. návrh a 2. návrh. Poslední návrh mohl být projednán a předán jako konečný dokument v předpokládané lhůtě. Vzhledem k průtahům, které nastaly v souvislosti s tvorbou nové ČSN 72 2642 Cihelné dílce pro vodorovné konstrukce – Hurdisky, byla ale lhůta řešení posunuta do konce listopadu 2002. V době, kdy je zveřejňováno toto 7. vydání webové stránky Tirelia, se pracuje na třetím návrhu, který snad bude již konečný.

Je nutné říci, že norma pro hurdiskové stropy nemá nikde obdobu, i když existují některé dokumenty – zejména německé –, které již mnoho let určují základní pravidla pro navrhování hurdiskových stropů, eventuálně také pro jejich provádění. Neexistuje však nikde v zahraničí vzor, z něhož by se při tvorbě normy vyšlo.

Záměrem zpracovatele je vytvořit normu, která by byla svojí koncepcí na úrovni evropských norem (například návrhu norem pro železobetonové stropy s keramickými vložkami). Zásadou je proto univerzálnost normy, motivovaná těmito myšlenkami:

• umožnit používání stropů nejen z českých, ale také zahraničních hurdisek, a tedy

• umožnit českým výrobcům vyvážet hurdisky do zahraničí,
• umožnit zahraničním výrobcům dovážet hurdisky do Česka.

Z toho vyplynula nutnost připustit používání hurdisek v různých úpravách a rozměrech, jaké se vyskytují nejen u nás, ale také v zahraničí. To narazilo na jistý odpor některých účastníků projednávání, obvykle formulovaný slovy "stejně se k nám odnikud nikdy nic dovážet nebude" nebo naopak "stejně se od nás nebude  nikam nikdy nic vyvážet". Ovšem z mnohaleté zkušenosti víme, že v technice a v ekonomii "nikdy nikdy neznamená nikdy", a to co platí dnes, nemusí být zítra pravdou. Víme přece, jak zastaralá jsou dnešní česká zařízení pro výrobu hurdisek, pocházející ze sedmdesátých let m.s., a na jakých zařízeních se vyrábějí hurdisky jinde. Jakmile výrobci budou modernizovat svoji výrobu, bylo by hříchem možností moderního vybavení nevyužívat. Proč například máme normalizovat hurdisku tlustou 80 mm se stěnami 11 mm, když víme, že jinde stačí tloušťka 70 nebo 60 mm se stěnami 7 mm? Úmyslem zpracovatele bylo vytvořit ČSN, která by mohla eventuálně později přejít také do systému evropských norem, neboť nelze vyloučit tvorbu takové EN v budoucnosti. Již nyní se ukázalo, že o návrh normy projevil zájem výrobce, vyrábějící hurdisky v Itálii. — Je ovšem samozřejmé, že norma musí umožnit používat bez problémů hurdisky dnes u nás vyráběné. Na druhé straně by však bylo zcela nesmyslné vynakládat prostředky na normu, která by platila vlastně jen pro hurdisky vyráběné jedním výrobcem.

Základem zpracování normy byla sada Pokynů, kterou připravila skupina prof. Petr Štěpánek (VUT v Brně), prof. Milík Tichý (ČVUT v Praze) a Ing. Jaromír Vrba (Stavopojekt v Olomouci) na objednávku hodonínského podniku Alois Flachs–Hurdis v průběhu několika měsíců uplynulého roku (viz). Vycházelo se z mnoha praktických i teoretických poznatků získaných v průběhu několika posledních let, z nichž některé nebyly odborné veřejnosti známy anebo byly ze sotva pochopitelných důvodů potlačovány. Ukázalo se ovšem, že PPS a TPM jsou přece jen jiným dokumentem, než je technická norma, a bylo nutné se zabývat problémem z jiného zorného úhlu. Je zapotřebí říci, že všichni účastníci se zapojili do projednávání s velkým úsilím a zcela nepochybně přispěli svými připomínkami k úplnosti a hloubce textu.

Principy TPM a PPS se v průběhu projednávání nezměnily. Základní konstrukční principy ČSN je možné shrnout do dvou bodů:

• na hurdisku se nesmí bez separační vrstvy ukládat materiál, který vykazuje objemové změny od smršťování,
• hurdiska jako každá jiná cihla nesmí být nikde kladena "na sucho", všechny spáry musí být řádně vyplněny maltou.

Návrh normy vyšel ze zahraničních a domácích zkušeností a umožňuje používat hurdisky nejen pro stropy, ale také pro střešní konstrukce, umožňuje ukládat hurdisky na podporující konstrukce z různých materiálů – dokonce i na dřevěné nosníky. Uvedení dřevěných konstrukcí v kombinaci s hurdiskami vzbudilo jistou nevůli, ale odpovídá tomu, co bylo známé v Československu ve třicátých letech m.s. (výrobce F. Slavík v Hrochově Týnci ve svých příručkách takové použití uváděl) a dnes se najde ukládání hurdisek na dřevěné nosníky v německých odborných příručkách, popřípadě ve firemních materiálech.

Při tvorbě návrhu se muselo ovšem přihlédnout k mnoha okolnostem, které vyplynuly z nových způsobů stavění, z moderních nároků na bydlení a dalších skutečností, takže norma bude klást jisté množství požadavků nebo i omezení, jež budou na prospěch spolehlivosti hurdiskových stropů. Musely se totiž vzít v úvahu mnohé skutečnosti dnešní doby: větší obytné prostory, těžší osvětlovací tělesa, zářivky, pračky a sušičky, bazény v budovách, potřeby prostupů a třebas i existence příklepových vrtaček, jejichž použití pro vytváření otvorů v hurdiskách se prostě muselo zakázat.

Předpokládá se, že na podkladě normy zpracují výrobci svoje technické příručky v podstatě shodné s dnešními, ale v mnohém obohacené. Úmyslem zpracovatele bylo uvést do normy také zásady tvorby technických specifikací, jaké známe z jiných ČSN EN. Zda se to nakonec podaří udělat, není v tomto okamžiku jisté.

Nakonec ještě několik slov o názvosloví. Podařilo se nám dohodnout některé názvy, které se sice v minulosti třebas používaly, ale později se od nich z nejasných příčin upustilo. Například budeme říkat hurdiska a hurdiskový strop, boční a vnitřní stěny hurdisky, horní a dolní deska apod. Jak tomu u názvosloví vždy bývá, bylo kolem nových názvů mnoho diskuzí, ale nakonec to vyhrála jednoduchá terminologie odpovídající běžné praxi. Lpět na technických dokumentech starých více než čtvrt století by bylo jistě pošetilé.

Na závěr je nutné ještě poznamenat, že ke zpracování normy velmi přispěl zájem odborné i laické veřejnosti o tuto webovou stránku; četné dotazy, zkušenosti a upozornění (viz) přispěly k lepším formulacím a eventuálně také pokrytí případů, s nimiž odborník třebas vůbec nepočítá. Je jenom zapotřebí litovat, že se tvorby normy žádnou připomínkou nezúčastnily inženýrské profesní organizace.