Zpět na úvodní stranu

Alois Flachs – Hurdis, Hodonín

Stropní systém Hurdis

PPS–P

Platí od 1. února 2002

Vydání 2.

Pokyny pro projektování stropů

Strop patkový

 

Platnost těchto PPS-P

  1. PPS-P se vztahují na stropní systém Hurdis (dále jen "patkový strop") vytvořený s použitím:

    1. cihelných dílců CSD-HURDIS 2 (dále jen "desek"),
    2. cihelných dílců CSD-HURDIS 2pa (dále jen "patek"), dodávaných jako dvojpatky,
    3. ocelových válcovaných nosníků profilů I, U nebo jejich kombinací, a to č. 140 až č. 240 ukládaných na podporující konstrukce zděné, betonové nebo železobetonové (dále jen "nosníky"),

    4. Spodní omezení profilů vyplývá u patkových stropů ze šířky vyložení příruby, která nesmí být menší než 30 mm. Pokud není taková šířka dodržena, uložení patky a následně desky je nespolehlivé nebo vůbec nemožné. Pro profily č. 140 a č. 160 platí navíc bod (25) TPM-P.

      Horní omezení profilů vyplývá z požadavku na řádné uložení patky. U přírub větších tlouštěk hrozí také nebezpečí, že dojde k odlomení křídla patky při nasazování na příruby. Pro profily č. 220 a 240 platí navíc bod (26) TPM-P, který má zajistit, aby se takovému odlomení předešlo.

    5. malty pro stavební účely podle ČSN 72 2430-1 až 5

    a zhotovený v souladu s Technologickým postupem montáže TPM-P.

  2. Patkový strop je vymezen spodním lícem povrchové úpravy (štukové omítky apod.) a horním povrchem nosníků.

  3. Patkový strop je schopen přenášet svislá zatížení stálá a nahodilá krátkodobá i dlouhodobá, která se vyskytují běžně v obytných, kancelářských a obdobných místnostech. Patkový strop nelze navrhovat pod místnosti, kde lze očekávat zatížení vyvozující dynamické účinky (tělocvičny, taneční sály, velké shromažďovací prostory apod.).

  4. Patkový strop nelze použít nad místnostmi, jejichž půdorys má některou ze světlých délek stran větší než 7,2 m.

  5. U větších půdorysů se použije tzv. německý strop.

  6. Patkový strop umožňuje montáž konstrukce podlah všech běžných typů a také eventuální zvětšení nosné způsobilosti spřažením nosníků s betonovou deskou.

  7. Při doplnění stropu spřaženou železobetonovou deskou se ovšem ztrácí výhoda principu patkového stropu, neboť desky v takovém případě přenášejí jen zatížení od vlastní tíhy a výplňového materiálu.

  8. Na patkový strop nelze přímo připevňovat zařízení, která vydávají do spodního líce stropu teplo v ohraničené ploše takové, že způsobí ohřátí povrchu stropní omítky větší než 80 ° C (např. zářivková osvětlovací tělesa, která nejsou označena značkou F v trojúhelníku).

  9. Na patkový strop nelze zavěšovat nebo k němu připevňovat jakékoliv předměty (například osvětlovací tělesa) bez náležitého roznášení soustředěného zatížení na horní povrch desek.

  10. Při projektování patkového stropu se použije údajů obsažených v Technické příručce vydané výrobcem, platné české nebo evropské normy pro navrhování ocelových konstrukcí, popřípadě jiných předpisů smluvně dohodnutých s objednatelem projektové dokumentace. Pro přilehlé, popřípadě doplňující konstrukce se použijí normy vztahující se na daný materiál.

  11. Objednatelem projektové dokumentace může být podle povahy výstavbového projektu buď stavebník nebo dodavatel stavebních prací nebo také jiná osoba.

  12. Patkový strop se může použít i tam, kde se projektuje podlahové topení.

  13. Patkový strop nelze použít v budovách s ocelovou nosnou konstrukcí.

  14. Vyloučení používání patkového stropu u ocelových konstrukcí vyplývá z jejich relativně vyšší citlivosti na změny teploty a zvýšenou náročnost montáže. Pro ocelové konstrukce lze užít tzv. německý strop.

  15. Použití desek jako ztraceného bednění betonových konstrukcí je nepřípustné. Jakékoliv spolupůsobení desek s betonem se musí vyloučit.

  16. Přímé nadbetonování desek, popř. vyrovnávací vrstvy (viz dále bod (24)) vyvolá v důsledku objemových změn betonu nepříznivou napjatost v deskách, která může vést k jejich poškození a eventuálně i porušení stropu. Obdobně je tomu v případech, kdy se k vnější stěně přibetonovává z nějakého důvodu monolitický beton.

  17. Projektovou dokumentací se v  PPS-P rozumí jakákoliv dokumentace obsahující specifikace, výkresy a výkazy výměr týkající se patkového stropu.

  18. PPS-P jsou určeny jako pracovní pomůcka projektantům. PPS-P nejsou určeny pro posuzování stávajících konstrukcí, znalecké posudky pro obecné a rozhodčí soudy a jiné obdobné dokumenty vyžadující podrobnější rozbor stavů napjatosti a přetvoření nosných i nenosných konstrukcí.

  19. Výrobce cihelných dílců poskytuje záruky podle kupní smlouvy pouze na dílce zabudované do patkového stropu navrženého podle tohoto PPS-P a provedeného podle TPM-P.

    Příprava

  20. Zhotovitel projektové dokumentace (dále jen "projektant") se seznámí s Technologickým postupem montáže patkového stropu TPM-P.

  21. Projektant připojí TPM-P k projektové dokumentaci a označí ho jako její součást.

  22. Podporující konstrukce

  23. V projektové dokumentaci se jednoznačně popíší a zřetelně vyznačí konstrukce, na kterých budou uloženy nosníky. Uvede se, že úložné plochy musí být rovinné, vodorovné a bez výstupků. Pokud je to nutné, předepíše se v projektové dokumentaci způsob úpravy úložných ploch a způsob eventuálního vyrovnání.

  24. Při použití patkového stropu u rekonstrukcí stávajících objektů je nutné, aby se projektant předem seznámil se stavem podporujících konstrukcí a prokázal, že tyto konstrukce jsou schopny přenášet zatížení z patkového stropu. V případě potřeby je třeba navrhnout jejich zpevnění, popř. ztužení.

  25. Nosníky

  26. Rozmístění nosníků se v projektové dokumentaci uvede ve vzdálenostech odpovídajících jmenovitým délkám desek s patkami.

  27. U zkosených půdorysů musí vzít projektant v úvahu nutnost dobetonování v místech, která nelze vykrýt deskami.

  28. Délka nosníků musí být taková, aby byla zabezpečena jejich úložná délka, a to nejméně 150 mm.

  29. Projektant předepíše staticky spolehlivé uložení nosníků do maltového lože ze stykové cementové malty s pevností nejméně 5 MPa.

  30. V projektové dokumentaci musí být uvedeno, že je třeba během montáže stropu zajistit nosníky proti pootočení a klopení a proti vodorovným posunům od účinků jednostranného zatížení. Dále se předepíše vybetonovat, popřípadě vyzdít prostor mezi nosníky v oblasti úložných ploch do úrovně horní příruby.

  31. Při ukládání desek na patky může dojít k vodorovnému vychýlení nosníku, není-li zajištěn.

    Úprava povrchu desek

  32. Na horní povrch desek předepíše projektant jako potěr vyrovnávací vrstvu malty vápenné jemné o tloušťce 15 mm. Větší předepsané tloušťky tohoto potěru jsou nepřípustné.

  33. Nedá se ovšem předpokládat, že se zhotoviteli podaří docílit rovnoměrné tloušťky potěru 15 mm, nýbrž je třeba počítat s odchylkou přibližně ±  5 mm. Při nedodržení předepsané značky potěru a překročení jeho tloušťky nad 20 mm hrozí nebezpečí, že objemové změny malty (i když jde o maltu vápennou) vyvodí stav napjatosti desky, který může mít za důsledek poškození patkového stropu.

  34. Prostor mezi nosníky nad deskami se smí vyplnit pouze materiálem sloužícím k tepelné nebo zvukové izolaci (například perlitbetonem, keramzitbetonem nebo jiným betonem o objemové hmotnosti do 900 kg/m3, expandovaným polystyrénem), a to do výše horního povrchu nosníků. Tento materiál musí mít takové vlastnosti, aby umožnil trvale spolehlivé přenášení zatížení podlahy na povrch desek.

  35. V žádném případě nesmí být v projektové dokumentaci předepsáno vyplnění uvedeného prostoru jakýmkoliv hutným betonem, výplňovým nebo konstrukčním, uloženým bezprostředně na povrch desek, popř. vyrovnávacího potěru.

  36. Pokud se jako výplň použije materiál, který se vyznačuje objemovými změnami od smršťování, musí být takový materiál oddělen od vyrovnávací vrstvy podle bodu (24) separační vrstvou zabraňující spojení výplně s podkladem, avšak umožňující obousměrnou difúzi vodních par (např. expandovaný polystyrén, geotextilie, hladká papírová neasfaltovaná lepenka).

  37. Požadavek na možnost oboustranné difúze má zabránit eventuální kondenzaci vodních par a následnému dlouhodobému poškozování nosné konstrukce a podlah. Pokud není zdroj difúzní vlhkosti velký, je možné použít i obyčejnou asfaltovou lepenku (hadrovou, papírovou). Projektant v takových případech musí zvážit druh provozu v místnostech pod stropem i nad stropem.

  38. Pokud to výplňový materiál nevyžaduje, není zapotřebí provádět vyrovnávací vrstvu malty podle bodu (24).

  39. Obdobné opatření (například použití pruhu lepenky) je nutné provést tam, kde se k desce přibetonovává monolitická část.

  40. Ochrana patkového stropu

  41. V projektové dokumentaci musí být předepsána ochrana konstrukce v průběhu realizace před nadměrným vysycháním stykové malty ve spárách a všech betonovaných částí stropní konstrukce.

  42. V projektové dokumentaci musí být předepsána ochrana konstrukce před zatékáním srážkových vod a před eventuálním promrzáním, a to jednak po dobu realizace, jednak po dobu užívání.

  43. Úpravy dílců

  44. V projektové dokumentaci musí být předepsáno, jakým způsobem je možné upravit délku desky.

  45. V projektové dokumentaci musí být předepsáno, jak veliké smějí být a kde se smějí vytvořit otvory pro prostupy nebo pro zavěšení svítidel. Současně je třeba předepsat, zda se takové otvory smějí provádět po uložení desek na patky.

  46. Průměr otvorů nesmí být větší než 50 mm a otvory nesmějí zasahovat do stěn desky; počet a umístění otvorů nesmí narušit celistvost desky. Pokud je zapotřebí provést větší otvory nebo je jich zapotřebí větší počet, použije se náhradou za desku dobetonování s vytvořeným prostupem.

  47. Vytváření drážek v deskách je nepřípustné.

Upozornění (zák. č. 634/92 Sb., o ochraně spotřebitele, §9, odst. (1)): Při nedodržení těchto "Pokynů pro projektování stropů" vzniká nebezpečí, že se cihelné dílce Hurdis ve stropní konstrukci v průběhu jejího užívání poruší a dojde k poškození majetku nebo zdraví osob nalézajících se v budově. Zejména nedodržení bodů (1c), (4), (6), (7), (10), (11), (24) až (31), (33) až (35) ohrožuje nosnou způsobilost konstrukce.

Konec PPS-P

Vypracovala pracovní skupina ve složení:

Doc. Ing. RNDr. Petr Štěpánek, CSc.,
Prof. Ing. Milík Tichý, DrSc. (vedoucí skupiny) a Ing. Jaromír Vrba, CSc.

Hodonín, 31. ledna 2002

© Alois Flachs – Hurdis, 2002

Zpět na úvodní stranu